Píšete životopis a zarazili jste se u kolonky jazyky? Ne vždy se vyplácí uvádět subjektivní ohodnocení jako „začátečník,“ nebo „pokročilý,“ případně jen „pasivní,“ nebo „aktivní“ znalost. Někdo si pod pojmem pokročilý/aktivní uživatel jazyka může představit, že jste schopní vést firemní porady nebo psát odborné texty. Jiný, že se domluvíte na dovolené.

O něco lepší a asi nejčastější varianta, se kterou se dnes v životopisech setkáváme je hodnocení podle společného evropského referenčního rámce pro jazyky (SERR), můžete znát i pod anglickým názvem Common European Framework of References (CEFR). Tímto společným rámcem se řídí většina učebnic, jazykových kurzů i školní systém.

SERR popisuje 3 úrovně jazyka, které se dále dělí do 6 stupňů: A1, A2, B1, B2, C1, C2. Případně se lze ještě setkat s úrovní A0, která znamená úplný začátečník. Jednotlivé stupně popisují míru ovládnutí jazyka ve 3 oblastech: porozumění (poslech a čtení), mluvení (samostatný ústní projev a interakce s dalším mluvčím) a psaní. Součástí všech těchto oblastí je samozřejmě i zvládnutí gramatických pravidel jazyka. Ve zkratce by se dalo říct, že úroveň A označuje základního uživatele jazyka, úroveň B samostatného uživatele jazyka a úroveň C pokročilého uživatele jazyka.

Maturita z anglického jazyka odpovídá zhruba úrovni B1. Úroveň C2 pak neznamená úroveň rodilého mluvčího, tu je lepší označit jako rodilý mluvčí (popř. native speaker), ale úroveň, kdy uživatel zvládne bezproblémově komunikovat v jakékoliv situaci a umí samostatně napsat jasný a plynulý text i odborného charakteru.

Detailní popis jednotlivých úrovní jazyka dle SERR najdete například zde: https://europass.cz/images/MjYyeDB4MA==/tabulka-sebehodnoceni-jazykovych-dovednosti.png

Ze zkušenosti musím říct, že sebehodnocení podle referenčního rámce pro jazyky se hodí v životopise uvádět zejména v případě, že máte platný certifikát potvrzující danou úroveň jazyka, popř. navštěvujete, nebo jste v nedávné době navštěvovali jazykové kurzy a úroveň dokážete odhadnout podle učebnice a hodnocení lektora/ky. V ostatních případech bych se hodnocení podle tohoto modelu raději vyhnul. Proč? Často se v praxi setkáváme se situacemi, že kandidáti kdysi kurzy navštěvovali, ale jazyk už do velké míry zapomněli, nebo ho nedokáží aktivně využít. Toto je v životopise lepší zohlednit a zmínit (např. B1 – pasivní), případně úroveň jazyka snížit. Můžete se tak při pohovoru vyhnout nepříjemné situaci (pro obě strany), kdy Recruiter/Headhunter zjistí, že úroveň jazyka neodpovídá té, kterou v životopise uvádíte.

Lepší je dopředu počítat s tím, že se Vás Recruiter/Headhunter na jazyky v životopise zeptá. Toto se může týkat i slovanských jazyků např. ruštiny, případně exotických jazyků jako čínština nebo japonština. U těchto jazyků Recruiter/Headhunter nemusí testovat znalost jazyka jako takovou, spíše ho zajímá, jaký přístup jste při vytváření životopisu zvolili. Neodpovídající úroveň jazyka tak může vést ke špatnému výslednému dojmu na straně Recruitera/Headhuntera a zpochybnění Vaší odbornosti i v jiných aspektech.

Na druhou stranu ani přílišná skromnost ohledně jazykových znalostí není dobrá strategie a může vést k zamítnutí Vašeho profilu. „Komunikativní úrovní jazyka,“ což je termín, který se v inzerátech často opakuje, se myslí minimálně úroveň B1, lépe pak úroveň B2, nebo vyšší. Často zde nejde o počet kurzů, které jste absolvovali, nebo certifikát, ale o Vaši reálnou schopnost v daném jazyce komunikovat. Rozhoduje zde tedy i to, zda Vás paralyzuje strach, že něco řeknete špatně, či nikoliv. Kandidát, který svou úroveň jazyka sám vyhodnotí jako B1, tak ve finále může zanechat na pohovoru lepší dojem než kandidát s vyšší úrovní. Zároveň se ale může stát, že kandidát, který v životopise uvede nižší úroveň, může být z tohoto důvodu zamítnut.  

Jak z tohoto začarovaného kruhu ven?

Možným řešením může být systém hodnocení jazykové úrovně nabízený platformou LinkedIn. Ta rozděluje úroveň jazyka na 5 možných úrovní:

  • Elementární znalost
  • Znalost umožňující omezenou práci
  • Znalost umožňující profesionální práci
  • Plně profesionální znalost
  • Znalost na úrovni rodilého mluvčího nebo dvojjazyčného mluvčího

Tento systém postrádá komplexitu SERR a není vhodný pro vzdělávací účely. Zároveň ale může být v oblasti náboru o něco vhodnější, protože přímo reflektuje schopnost uplatnit cizí jazyk v profesionální praxi.

Elementární znalost a znalost na úrovni rodilého mluvčího asi nemusím příliš vysvětlovat, v prvním případě jde zhruba o úroveň A1 dle SERR, kdy jazyk částečně ovládáte, ale ne dostatečně na to, aby ho bylo možné využít v praxi. V druhém případě jde pak o rodilé mluvčí jazyka. Český překlad zde trochu klame spojením „na úrovni,“ každopádně anglická verze LinkendIn hovoří jasně (Native or billingual speaker).

Zbývají tedy 3 úrovně jazyka. Plně profesionální znalost znamená, že kandidát svou práci zvládne vykonávat v daném jazyce bez větších omezení. Jedná se zhruba o úroveň C1-C2 dle SERR. Znalost umožňující profesionální práci znamená, že kandidát zvládne jazyk samostatně v rámci zaměstnání využívat např. při mluvené i psané komunikaci a dokáže v daném jazyce prezentovat i výsledky své práce, nebo práce společnosti a používat odbornou terminologii. Tato úroveň odpovídá zhruba úrovni B1-C1 v závislosti na náročnosti pozice. Znalost umožňující omezenou práci pak znamená, že kandidát je schopný napsat email, pracovat v anglickém systému, nebo se domluvit na základní věcech. V cizím jazyce už ale nemusí zvládnout vést jednání, prezentaci, nebo porozumět školení. Tato úroveň odpovídá zhruba A2-B1 dle SERR.

Samozřejmě i tento systém není bezchybný a je velmi subjektivní. Může být ale vhodnou alternativou pro ty, kteří si svou úrovní jazyka nejsou jistí. Stačí se zamyslet a upřímně si odpovědět na otázku: Jak velkou část své práce bych zvládl/a v cizím jazyce?

Autor: Jan Kesman, HR Consultant